Sokolov – Republika, to ještě na jaře bylo něco, co nikoho z nás ani nenapadlo. Mladé holky se složily poprvé na obvodovku s plánem, zkusit začít sbírat zkušenosti v kategorii dospělých. O pár měsíců později se tohle „sbírání“ proměnilo v 5. místo na Mistrovství ČR v požárním sportu v Sokolově.
Od krajského kola, kde holky vybojovaly postup, se rozjela nekonečná řada tréninků přes celé prázdniny. Někdo měl více času, někdo méně, ale základní „tvrdé jádro“ jelo v podstatě tréninky nonstop. Občas jsem holky do trénování nutil já, občas holky mě, ale všechen ten společně strávený čas tuhle partu opravdu neskutečně stmelil. Holky v rámci tréninku začaly objíždět i soutěže Velké ceny okresu, kde ze tří soutěží 2x zvítězily. A postupně se z nich stával tým, který jakoby spolu fungoval už roky.
Ve čtvrtek 24.8.2023 nastal den D. Naskládali jsme vše do aut a vyrazili směr Karlovy Vary, kde se nám podařilo zajistit ubytování. Mistrovství sice začínalo až v pátek, kdy nás čekaly jen tréninky stovek a seznámení se strojem na útoky, ale chtěli jsme podpořit také kluky z Jihočeského HZS, kteří šli na věže již v pátek odpoledne.
První zmatky nastaly už v pátek na poradě vedoucích, kde nám bylo oznámeno, že došlo ke změně pravidel v používání stříkačky na útok. Omezení práce s odvodňovacím kohoutem znamenalo, že poslední 3 týdny trénovala Terka na mašině něco úplně zbytečně a bude třeba změnit taktiku. Ale i s tím se umíme poprat. Hned po poradě a trénincích jsme tedy podle plánu vyrazili okouknout profíky a jejich výstup ne věž. No a hlavně je trochu podpořit vytrvalým řevem. 😊
Naše chvíle nastala až v sobotu ráno, kdy se začínalo stovkami. Někomu se dařilo více, někomu méně, vítr shazoval hadice, občas po nepovedeném pokusu ukápla i slzička, ale to k tomu prostě patří. Nemůžeme dávat osobáky každou soutěž. Svůj kalich smůly si do dna rozhodně vypila Pája, která nakonec stovku odběhla 4x a stala se tak rekordmankou šampionátu v počtu naběhaných metrů na dráze. Dvakrát jí soupeřka v druhé dráze hodila hadice pod nohy, pak jí hadice sfouknul vítr a nakonec si ještě urazila zub na spojce hadice. Ale přesně v takových chvílích se pozná síla týmu, protože smutné holky nikdo nenechal samotné na lavičce a nakonec bylo těžké poznat které slzy jsou ze smutku a které ze smíchu s partou. Každopádně konečné 6.místo ve stovkách z celkově 16-ti nejlepších týmu republiky byl minimálně za mne skvělý start do závodu.
Hned další disciplínou byla štafeta 4x100m a holkám se opět zadařilo. V rozběhu s námi běžely holky z Hvězdoňovic a to rozhodně nebyl snadný soupeř. První štafeta zaběhla s parádním časem 66,10s a brala konečné 4 místo se ztrátou pouhých 0,34s na medaile. Druhá štafeta po drobných problémech zaběhla také ve velmi slušném čase 71,08s a nakonec byla osmnáctá nejrychlejší. Po sobotním dni jsme tedy drželi průběžně 5.místo, což byl výsledek ve který jsem ani nedoufal.
A protože i u hasiček platí staré pravidlo „po práci legraci“ a nejen tréninkem a meditací živ je člověk, na večer jsme si naplánovali společné posezení s kluky z našeho HZS. Rychlá návštěva v supermarketu, nakoupit něco malého na zub pro 25 lidí a zahájit přípravy. A protože holky jsou super rychlé jak na dráze, tak i mimo ni, zvládly i přípravu občerstvení. A co si budeme povídat, všichni víme, že před večerní akcí potřebuje průměrná žena asi 4-5 hodin na vlastní přípravu. A když se chystají ženy nadprůměrné, časová náročnost celé akce je mnohem větší a všechny připravené harmonogramy jdou do kytek. 😊 Ale všechno klaplo, kluci dorazili a hasičský teambuilding se rozjel na plné obrátky. No a protože bylo o čem povídat, rozehnat jsem to musel až já, protože další den nás čekal požární útok.
Nedělní počasí žádnému závodění moc nepřálo a většinu dne poměrně silně pršelo. Výjimkou byly pouze okamžiky, kdy pršelo málo. 😊 Ovšem kdo se bojí vody, nemůže být hasičem.
Útoky se běhaly na třech základnách, takže jsme měli super možnost vidět pokusy všech týmů téměř z jednoho místa. A protože z domova nám chodila jedna povzbuzující zpráva za druhou, nervozita holek pomalu rostla. Dokonce i Lenča Šestáků, která s námi po okrese i kraji na republiku jet nemohla, vzorně doma fandila v dresu. 😊
Po prvních pokusech holky s časem 26,37s držely skvělé 4. místo. Není jednoduché zůstat v klidu, když vidíte jak málo chybí na bednu. A uklidnit sedm nervózních holek, to není práce pro jednoho vedoucího, ale pro tým psychologů. 😊 Pár týmů se ve druhém kole polepšilo a postupně nás odsunuly na průběžné 6. místo. No nebudu to dlouho okecávat, útok na bednu úplně nevyšel. Druhý pokus byl o malinko horší než ten první, takže šestka zůstala na výsledovce i po druhém kole. A v celkovém pořadí celého mistrovství to znamenalo, že jihočeský tým holek obsadil skvělé 5. místo.
Není třeba psát hluboké myšlenky, že na pořadí nezáleží a že je to skvělý výsledek. Jasně že ten pidi rozdíl na bednu ve štafetě zamrzel a stejně tak i lehce nevydařené útoky, které holky v tréninku běžně stříkaly kolem 23s. Někde tam vzadu to trošku mrzí a kdo by tvrdil že ne, byl by lhář. Ale 5. místo na republice a vyrovnané výkony ve všech disciplínách, to je přece bomba. Ale i to by bylo málo, kdyby za tím nestála ta super parta, která se vytvořila od jara a která celou touhle akcí prošla se smíchem, slzami, nataženými vazy, odřeninami ale hlavně se srdcem pro tým a se spoustou zážitků.
Před holkami musím smeknout. Tedy nemusím, ale prostě chci, protože jsem si to celé díky nim neskutečně užil a také mi to osobně dost dalo. Během tréninků a závodů jsem s nimi zestárl tak o 5 let, ale díky vší té srandě jsem zase tak o 5 let a 3 dny omládl. Takže je to v plusu. 😊
Holky díky moc.
Samozřejmě díky i všem holkám, které se podílely na postupu v jednotlivých kolech postupovek. Lenče Šestáků, Vandě s Denčou Kostrounů, Káje Kmínků, Natce Růžičků a Vendy Kovářů..
A obrovské poděkování patří i všem ostatním, kteří pomáhali a radili. Klukům z HZS v Budějkách, kteří nás nechali trénovat na útoky u nich. Vždy všechno připravili, poradili a safra nás podpořili i v Sokolově během závodů. Peťovi, který jezdil vytrvale na tréninky i soutěže a na všechny vylepil stovky metrů tejpy. Stejně tak klukům, co jeli s námi fandit a Jirkovi, co odřídil dodávku tam i zpět. A určitě také Vláďovi s Háňou, kteří jeli s námi připraveni poradit, pomoct a odvezli kopu materiálu i závodnic tam i zpět.
Poděkování patří i řediteli HZS Jihočeského kraje plk. Ing. Martinu Svitákovi, který naše děvčata přišel podpořit během nedělních útoků.
Samotné MČR bylo pro SDH Nové Homole velikou finanční zátěží. Proto je třeba poděkovat všem, kteří se podíleli na finančním zajištění naší účasti. Počínaje OSH České Budějovice, KSH Jihočeského kraje a velkou měrou se podílel i náš obecní úřad Homole v čele se starostou obce panem Ing. Pavlíčkem.
Velké díky všem.
Text: J.Lejsek;Foto: tým účastníků,http://JčTeď.cz
