Ústí nad Labem – Vítězství na krajském kole dorostu ve Strakonicích našim klukům otevřelo dveře do republikového kola. Zároveň tím ale také odstartovaly dva šílené týdny, během kterých bylo potřeba připravit dlouhý seznam věcí. A samozřejmě se po celou tu dobu také intenzivně trénovalo. Ale zvládli jsme to a v pátek 1.7.2022 vyrazila celá naše výprava směrem Ústí nad Labem. Třídenní mistrovství jsme měli v plánu si užít na plno, takže logicky nešlo vynechat hned páteční soutěž družstev dorostenek. Příjezd vyšel na minutu přesně, akorát na slavnostní nástup, takže jsme ty naše jihočeský Lišovský holky mohli podpořit hned od začátku. No a protože nás nebylo málo, tak nás bylo celkem slyšet. 😃 V Lišovském týmu se představila i naše Kačka Rusínová, která na poslední chvíli doplnila tým holek a vyrazila s nimi. No kdybych tušil v jakém stavu budu mít hlasivky v neděli, asi bych se trochu šetřil už v pátek. Kecám, nešetřil. Na dráze byla pravidla jasná, ale na tribuně se to zvrhlo v jasnou soutěž fanoušků SDH Karlinky a nás. A byl to mazec. 😃
Pofandili jsme, okoukli dráhu a po poslední disciplíně vyrazili do základního tábora, kempu v Tisé. A protože počasí bylo po celý den vcelku mizerné, voda, vítr, zima, tak se všichni celkem těšili na teplou večeři a postel.
V sobotu ráno počasí vypadalo o třídu lépe, ale i kdyby ne, tak kluci byli připraveni závodit i na sněhu.😃 Po příjezdu na stadion následovala prezence, tréninky útoku a během toho moje noční můra, kontrola materiálu. Doma jsem všechno pětkrát přeměřil, ale stejně jsem věděl, že pár DINek je na hraně, i když jsou zcela bez úprav. Naštěstí všechno prošlo, každá hadice dostala svou značku a mohlo se začít. Mezitím dorazila poslední část našeho nemalého fanclubu a parta v mandarinkových tričkách začala být na tribuně opravdu vidět. 😃
Po slavnostním nástupu se začalo konečně soutěžit a první disciplínou byla štafeta 4x100m. Ta nepatří k našim nejsilnějším zejména díky domečku, který nemáme moc kde trénovat a na kterém se dá nabrat vcelku slušná ztráta. První pokus s časem 70,03s se moc nepodařil, ale ve druhém kluci zabojovali a vylepšili své maximum na 66,55s. Tento čas ale i tak stačil až na 12. místo. Po štafetách přišly na řadu testy. A tahle část soutěže je pro nás asi opravdu zakletá. Člověk se může naučit nazpaměť celou knížku, ale nervozita dokáže zamávat s každým. A jakmile kluci vyšli ven, už jsem na Tondovo tváři viděl, že je zle. Správně zaškrtnutá odpověď, nervozitka a oprava na špatnou odpověď. Holt to občas semele i ostřílené experty.
Ovšem republika není kraj, tady není čas na smutek a vztek. Takže když se kluci uklidnili a kající se průšvihář se trochu vzpamatoval, šlo se na stovky. I tady byl jasný cíl, dostat se součtem pod 100 vteřin. A skoro se nám to povedlo. 😃 Tady si ale nervozita vybrala svou daň na Kubovi a postavila se mu do cesty kladina. První pokus se nepovedl a to do druhého rozhodně klidu nepřidá. Ten už si sice pohlídal, ale čas byl hodně daleko za jeho běžnými výkony. Ale kluci to zvládli všichni a konečný součet 102,09s byl o téměř 6 vteřin rychlejší než na kraji.
Jako poslední přišla na řadu naše parádní disciplína, požární útok. Tady jsem věřil, že si kluci zlepší náladu a dokáží překvapit soupeře. A opravdu se nám to povedlo a překvapili jsme nejenom soupeře, ale i všechny rozhodčí. První pokus kluci rozběhli parádně, ale Štěpán na mašině dokázal nějakým záhadným způsobem urazit z mašiny startovací tlačítko. Ta potvora samozřejmě chcípla, takže bylo potřeba chybějící čudlík najít, nasadit, nastartovat a teprve pak pokus dokončit. Výsledný čas 62,08s byl ovšem daleko za ostatními soupeři. Naštěstí jsou na každé disciplíně dva pokusy, a protože nás nic nerozhodí, pořád byla šance to vylepšit. Druhý pokus, druhá základna, druhá mašina, ale stejný scénář. Parádní košík, skvělá základna, kluci letěli k terčům a ten blbej startovací čudlík letěl obloukem od mašiny. Tohle prostě člověk nevymyslí ani v divokém snu. Kluci ale pokus dokončili a dokonce vylepšili svůj čas na 61,52s. No na bednu ale bylo potřeba vylepšit ho o 30 vteřin a ne o 0,44 vteřiny. 😃
Nebudeme chodit kolem horké kaše, prostě konečné 14. místo není úplně to, v co jsme doufali. Šťoural možná bude tvrdit, že jsme skončili poslední, ale já říkám, že 14. místo z celé republiky je bomba. Vždy totiž záleží na úhlu pohledu.😃 A letos jsme si prostě to štěstíčko vybrali už na krajském kole, kdy nám pomohlo dostat se až na republiku. Každopádně z kluků ta naštvanost rychle vyprchala a konečný nástup a vyhlášení už si užili jak oni, tak celá parta našich fanoušků na tribuně.
Chtěl bych klukům poděkovat nejen za celý ten parádní víkend v Ústí nad Labem, ale hlavně za jejich nasazení a místy až nakažlivý zápal, který trval už od tréninků na okresní kolo, přes kraj až na republiku. Byly to dlouhé dva měsíce plné tréninků, ježdění, shánění, plánování, snění o dalším postupu a hlavně plné srandy, smíchu a skvělých zážitků. A nic z toho by nebylo, kdyby se to nedělalo srdíčkem, protože jak řekla v Ústí jedna nejmenovaná Jiřina, jste kluci z louky, kteří se dostali na republiku i bez tartanu, domečku a na tréninky vám stačila šikmá louka za vsí a voda z rybníka. A to má obrovskou váhu i bez medailí. 😃
Velké díky patří i všem co nám celou dobu pomáhali. Fanouškům co jeli přes celou republiku nás podpořit, klukům co nám pravidelně pomáhali s tréninky a neváhali kvůli tomu jezdit desítky kilometrů, nebo trávit odpoledne na trávníku s přípravou. Jste super parta a jste nejlepší.
Text:J.Lejsek,foto:B.Sak, J. Lejsek. J.Janoušek,R. Weberová.
